Larino a TOTAL

Děkujeme Zuzce Fialové za její referenci, které si velice vážíme a jsme hrdí na to, že je Larino jedním z naši stálých klientů :).

 

Před dvěma lety jsem dostala do péče 15 letého drezurního koně plemene Württemberger s četnými zdravotními problémy. Trpěl poruchou imunity a byly mu nasazeny antibiotika. Byl mu diagnostikován headshaking. Časem jsem přišla na to, že trpí silnou jarní alergií a proto tak moc hází hlavou. V červnu loňského roku (2016) jsem se seznámila s krmením TOTAL VERM-X od firmy FITHORSE a od července s ním začala krmit.

Nejenže kůň od té doby neměl antibiotika, ale jeho potíže prakticky vymizely. Zatím co v loni touto dobou jsme začínali čtvrté balení přípravku pro alergické koně, letos jsem teprve v půlce prvního balení a zvažujeme jeho úplné vysazení. Valach byl také špatně krmitelný a velmi pohublý. Nyní je valachův zdravotní stav velmi dobrý a jeho kondice je díky krmení TOTAL VERM-X na dobré úrovni a nadále se zlepšuje.
I můj druhý kůň fjordského plemene, měl velké zdravotní potíže, které se nedařilo vyléčit. Až díky krmení TOTAL MIX se jeho zdravotní stav výrazně zlepšil. A dnes již po pravidelném krmení TOTAL MIXEM je jeho zdravotní stav a celková kondice na dobré úrovni.

Jsem velmi ráda, že jsme přešli na krmení od firmy FITHORSE, které je pro zdraví našich koní tak prospěšné.

Larino a Total s Verm-X
Larino

Zrzinka, jeden z naších prvních zákazníků

Část první – Příběh Zrzinky

Dobrý den mí milí lidští a koňští přátelé. Jmenuji se GINGER JO LENA, ale odmalička mi všichni říkají Zrzinka nebo Zrzka… a když zlobím tak Zrza.

Narodila jsem se 14.3.2012 mamince Wilson Tornádo Gold a mým tatínkem je hřebec HS Jackberry. Jsem quarter horse a našimi chovateli jsou manželé Radka a Vladan Zoulovi.

U své maminky jsem vyrůstala v idylickém prostředí vítkovských vrchů na statku Františkův dvůr a to až do dne 15.10.2012, kdy přijeli tři divní lidé – dvě ženy a jeden muž. Vyzařoval z nich smutek a veliká bolest, jelikož jim právě umřel koník Ryzlink (Zrzek). Bylo mi jich v tu chvíli tak líto, že jsem nechala maminku maminkou a běžela za nimi – nejprve za tou mladší slečnou. Pomuchlali jsme se a já cítila, že to s koňmi umí. Věděla, kde mě má podrbat, jak se ke mně postavit apod. OK, tohle bylo příjemný, jdu to vyzkoušet dál. Na řadu přišel pán. Nevypadal tak moc nešťastně jako ženy a tak jsem zkusila lumpárnu. Postavila jsem se na zadní a dělala zlého koně. A víte co? Jenom jsem ho tím rozesmála. Tak jsem se uklidnila a taky jsem ho pomuchlala. Za tou starší paní jsem šla s obavami, ale už první dotek mi řekl, že paní voní stejně jako ta první slečna. Hmm.., takže rodina. Bližší zkoumání odhalilo, že má paní velmi jemné a laskavé ruce, kterými umí krásně drbat. Dávala mi pusinky, plakala a říkala mi: „Ty můj miláčku rezavý“. Snažila jsem se ji potěšit – tulila jsem se k ní, žužlala jí prsty, otírala se o ni hlavou a ona se přitom na něčem domlouvala s naší lidskou paničkou. Nakonec si spolu všichni podali ruce a odjeli. Nechápala jsem to, byla jsem přece na ně hodná a bylo nám společně fajn. No co už…

Dne 26.10.2012 se stalo něco divného a nečekaného. Lidé mi dali do pusy nějakou sladce chutnající hmotu a pak mě zavřeli do věci, které říkají vozík. Ale POZOR! Bez maminky, bez mojí zlaté koňské maminky. Já jsem křičela a naříkala. Slyšela jsem, jak mě maminka volá, ale pak se ozval hukot a věc se natřásala a kymácela a já musela stát a vyvažovat, abych nespadla. Jeli jsme dlouho a ta věc, co mi dali sníst, mě uspávala. Najednou prudká zatáčka a ticho. Slyšela jsem, jak někdo běží a pak její hlas – ano, Ona tam byla, ta paní, ta která mě hladila a mazlila se se mnou. Podle hlasu tam byl i ten pán, moji majitelé a spousta dalších neznámých hlasů. Já už chci ven z té věci, honem mi otevřete!!!! Jako by vyslyšeli moje prosby – otevřeli vozík a paní mě odvedla do krásné bílé budovy. Ale kde je moje maminka??? Kde je? Zkusila jsem zavolat, ale nic. Jako odpověď se mi ozval jiný hlas – starší, rozumnější. Později jsem se dozvěděla, že to byla moje sousedka – babička Samba. A taky mi přivedli kamaráda strejdu Joeye, který byl velký a stejně tak rezavý jako já. Ale nejdůležitější tam stejně byla Ona. Dostala jsem luxusní bydlení – krásný, voňavý nastlaný box se spoustou místa. Všichni se na mě chodili dívat, ale já byla přesto smutná. Chyběla mi máma a také její mlíčko. Plakala jsem a ta hodná paní mě hladila, tulila k sobě a vybírala mi to nejvoňavější seno. Dokonce mi donesli i něco do žlabu – prý že oves. No musím říct, že mi to moc nechutnalo, ale pak mi ta moje paní donesla věc zvanou müsli. To už byla lepší mňamka. Najednou mi to došlo: Ona je teď moje maminka. Mlíčko sice nemá, ale miluje mě.

Později přišli do stáje i ostatní koně, ale já jsem byla tak unavená, že jsem usnula. Zdál se mi sen o cestě, mojí nové lidské mamince a Ryzlinkovi (Zrzkovi), který za mnou v tom snu přišel. Prosil mě, abych byla na moji novou lidskou mámu hodná a uklidňoval mě, že lepší mámu jsem si nemohla přát.

Když jsem ráno vstala, moje lidská maminka už tam byla. Dostala jsem snídani a pak mi dali ohlávku – že prý se jde ven. No ani za nic… Určitě by mě zase někam odvezli. Odvedli všechny koně a já zůstala sama. Sebrala jsem odvahu a vykročila do světa. Do světa péče a lásky taťky Romana a maminky Denči, která pro mě dělá tento svět pochopitelný, která mi pomáhá poznávat pravidla, a která mě učí, jak vycházet s lidmi. Ano, je to náročná práce, někdy je to hodně těžké, ale šla bych za ní až na konec světa. Jsme spolu už tři a půl roku a díky tomu, že jsem za tu dobu vyrostla a zmohutněla, můžu jí teď její péči oplatit – já už ji totiž umím svézt. S mou rodinou jsem šťastná a všem koním na celém světě bych přála takovéto lidi – lidi, kteří vědí co dělají a chtějí pro své koně jen to nejlepší.

Tolik o mně.

S láskou Vaše Zrzka

Část druhá – Příběh Denči

Dobrý den, jmenuji se Denisa Čalová a pokud jste si přečetli příběh Zrzky, tak víte, že jsem její majitelka.

O sobě toho psát mnoho nebudu, jen něco málo abyste věděli „Kterak Denča ke koním přišla.“

Mou první a na dlouhou dobu domovskou stájí byl JK Baník Ostrava – tam jsem se naučila koňařské základy a tam do mě také postupně vtloukali jezdeckou abecedu.

Přišla sametová revoluce a najednou se z koňského sportu stala věc peněz. Tak jsem se poprvé otočila k Baníku zády a vydala se za koňmi jinam. Hucul klub Francova Lhota bylo místo, kde jsem na dlouhou dobu zakotvila, prošla si obdobím jezdeckých změn (od drezúry k vyjížďkám do přírody) a následně jsem přičichla i k tehdy začínajícímu sportu – distančním dostihům.

Nicméně srdce je srdce a já se zase vrátila na Baník, kde jsem pobyla další deset let. Přelomový byl jeden den roku 2004, kdy dovezli drobného dostiháčka jménem Ryzlink (Zrzek). Koníček to byl na první pohled vylekaný a jeho jezdkyní byla teprve dvanáctiletá holčička, která se na něm měla naučit jezdit. Nešlo to, Zrzek byl běhající stroj s narušenou psychikou a holčička padala a padala. Postupně se na koni vystřídalo několik jezdců a koník se zhoršoval a zhoršoval. Nakonec to vypadalo, že ho majitelé pošlou tam, odkud se žádný kůň nikdy nevrátil, protože v té době byl koník už neprodejný.

Dodnes vidím to jeho vyděšené oko, složené uši a vyceněné zuby, za které jsem zaplatila nemalou sumu, ale prostě láska je láska a Zrzek byl můj. Zažili jsme spolu to nejkrásnější přátelství, jaké může být – po celých 7 let byl Zrzek můj kamarád do nepohody, parťák, učitel nejen pro mou dceru, ale i pro další holčičky. Bohužel jeho těžký úraz mě donutil k tomu nejtěžšímu rozhodnutí v mém životě a já musela nechat Zrzečka odejít za duhový most.

Najednou mi svět připadal jako prázdné místo a já netušila, co s volným časem, kde najít smysl života, jak dál žít… Sedla jsem si k internetu a oslovil mě hned první inzerát – malá rezavá kobylka, (miminko, které bylo Zrzkovi něčím podobné) a to tak moc, že jsem zvedla telefon a volala…. Cena hříběte byla pro mě astronomická a tak jsem si řekla, že asi ne. Druhý den jsme nakládali Zrzka na jeho poslední cestu. Odjel a zase přišlo to prázdno, ta hrozná bolest a zoufalství – stali jsme tam já, můj přítel a moje dcera a TICHO… „Jedem“, řekla jsem tehdy a rozjeli jsme se za ní – za Zrzkou…

A tak to všechno začalo.

Část třetíZrzka a TOTAL

Pokud jste si přečetli příběh Zrzky a Denči, tak už víte, jak jsme se k sobě dostaly, a teď je na čase, abychom si řekli proč TOTAL.

Svěřím Vám tajemství – Zrzka není líná se nažrat a to tak, až ji bolí bříško.

Celé trápení přišlo vloni, kdy jsme změnili ustájení, abychom měly k dispozici halu i kolbiště a mohly začít dělat z hříbátka koně. Podzim byl v klidu, zima také, ale jakmile přišlo jaro, nastaly problémy – plynatost, průjmy, kůň smutný, bez jiskry. Třikrát jsme volali veterináře (těch peněz, co to stálo) a třikrát mi bylo řečeno, že Zrzka nesmí na trávu Takže dietní režim, seno, malá bahnitá ohrádka – všechno špatně. Na trávu jsem jí pouštěla až odpoledne na chvilku. Musím říct, že ze strany ustajovatele mi vyšli vstříc maximálně, ale v areálu, kde je 50 koní, je kůň s individuálním režimem přítěží. Zároveň mi pan doktor řekl, že oves je také špatně – kvůli vysokému obsahu cukru podporuje kvašení. Takže ani tráva, ani oves….Asi mi to moje koňátko umře hlady.

Často projíždím Starou Bělou kolem domu, kde na plotě visí banner TOTAL.

Jednoho dne jsem zvedla telefon a zavolala. První setkání s panem Jurajem Kostovem bylo takové oťukávací, ale informace o krmivu už jsem měla z webu (www.fithorse.cz), takže spíš jsem probrala krmnou dávku a poprosila o vzorky, protože Zrzinka je frfňa a občas jí něco nevoní. Vyzkoušeli jsme a klaplo to.

Od ledna 2016 je Zrzka pravidelně krmena TOTALEM, po čtyřech týdnech jsem pozorovala zklidnění při žrádle, žvýká pomalu a rozvážně. Po šesti týdnech se Zrzce upravila jak plynatost, tak stolice. S obavami jsem čekala na první trávu. Stolice opět trochu zřídla, ale už to není průjem, Zrzinka se sice zase jednou zvládla přežrat, takže jsme ji jeden den hlídali, ale pan doktor už nebyl zapotřebí. Co velice oceňuji na TOTALU je jednoduchost při krmení – nic se nemusí přidávat. Další efekt je krásná srst a mnohem kratší línání.

Chtěla bych ocenit a poděkovat manželům Kostovovým a jejich synovi za naprosto nadstandardní přístup. Pro krmivo si můžu kdykoliv přijet, mám zdarma konzultaci a líbí se mi jejich osobitý přístup – na Zrzku se rádi přijedou podívat.

Závěrem bych chtěla říct, že TOTAL doporučujeme se Zrzkou všem koním a přednostně těmto:

  • koně, kteří nesnesou oves

  • koně, kteří mívají průjmem

  • koně, kteří trpí plynatostí

  • koně, kteří potřebují ubrat na váze, ale neztratit kondici

  • rekreačním a starším koním, kterým běžné obiloviny (případně granule) zbytečně zatěžují trávící systém

Ještě jste se nerozhodli? Pokud Vám záleží na zdraví Vašeho koně, určitě bych Vám TOTAL doporučila.

Vaše Denča